Faust Divadlo » Divadlo - Černé divadlo

Takže to mi nevadí.

Vrátíte se k němu zase jinak? Fausta by chtěli i v divadle v Olomouci.

Je to tedy pro ND i finančně dost náročné.

Dnes už o mně mladá generace jako o tanečníkovi ví velmi málo.

Dělali jsme spolu muzikály Čachtická paní, Edith, vrabčák z předměstí i balet Někdo to rád... Je to velmi pokorný člověk, který slouží divadlu.

Velmi současné téma Vaculíkova náročného tanečního dramatu odhaluje dramaturg baletu ND Václav Janeček:„Dnes by měl Mefisto zajisté těžší úkol: svět je poněkud přeplněný faustovskými dušemi, které celkem běžně a ochotně zaprodají svůj osud komukoliv. Vždyť i divadlo je pro mě takovým Mefistem.

Nevadí mi obohacování, vadí mi někdy prostředky, jakými toho někteří lidé dosahují.

Premiéry v pražském Stavovském divadle se konají 5. a 6. prosince 2009.

Jeden je diktátorem za války, druhý po ní.

Avšak toto věčné a provokativní téma Vaculík zřejmě neopustí ani v budoucnu... Dramaturg Václav Janeček je přesvědčen, že Vaculíkova inscenace diváky strhne a pohltí: „Možná nás přinutí přemýšlet nebo se prostě zadívat na náš svět a pozorně přemítat nad zápasy a svědomím, před nimiž není vyhnutí: „…jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den“, jak napsal Johann Wolfgang Goethe.“ Česká premiéra:  5. a 6.

Bohužel asi bude mít kultura čím dál míň peněz.

Bude na kostýmech něco specifického? Asi to budou stylizované nacistické uniformy... Vůbec nebudou stylizované.

A začal jsem koketovat s choreografií - samozřejmě od  krátkých opusů až k celovečerním titulům. FAUST: Ďábelská pokušení v baletu Národního divadla Vzrušujícím tématem lidské duše zmítané pokušením a propadající zlu se věnuje tentokrát balet Národního divadla.

Moc rád vybírám témata z dějin nebo se rád nechávám inspirovat filmovou tvorbou.

A k olomoucké scéně mám kladný vztah, jsou tam fajn pracovití tanečníci.

I Lisabonskou smlouvu můžeme brát jako upisování se. I Václav Havel má hru, která je inspirována Faustem, resp. je určitou jeho parafrází.

Když něco spolu děláme, je schopen krátit i svou vlastní hudbu, když je to pro dobro věci. 12. 2009 ve Stavovském divadle   Rozhovor s Liborem Vaculíkem Taneční drama Faust bude plné emocí, příběhů a charakterů   Jako sólista jste byl slavný, a přeci jste tancování nechal dřív, než bylo nutné. Není to zrovna jednoduché.

Když navodíte atmosféru uvolnění, následující drastická scéna, rána, je pak mnohem působivější.

Takový je i Martin Černý jako autor scény či Roman Šolc navrhující kostýmy. W. Goethem i dějinami minulého století, vytvořil Libor Vaculík jakožto choreograf, režisér, tvůrce světelného designu a spolutvůrce libreta (se Zdeňkem Prokešem).

Velké taneční drama Faust, inspirované J.

Jak si předtím kabaretní tanečnice dělaly legraci ze žida, tak teď si dělají legraci ze strýčka Sama, což byla personifikace amerikanismu jako něčeho špatného.

Je to prostředí, kde se dá udělat politická satira. Podstatu tvoří Šostakovičova hudba.

Váš nynější obří Faust toho obsahově pojme mnoho a kus dějin k tomu. Mentes tu musí ukázat panovačnou tvář.

To je postava velmi různorodá, možná živá, možná neživá... Proto tanečník, který ho ztvárňuje, tančí současně Hitlera i Stalina, důstojníka SS, židovského krejčího... Mentes - Mefisto má tedy více podob, od úlisného, podvodného svůdce svádějícího Feustela, aby se upsal na smlouvu... Kdybych měl sám v této inscenaci účinkovat, chtěl bych představovat právě Mentese. ...právě zlo, zlá postava bývá hybatelem děje... Nevím, jestli je zlá. Najednou mě to začalo živit a já jsem už neměl potřebu tancovat a něco sobě či jiným dokazovat. Poslouchám často hudbu od Johna Williamse, což je Spielbergův dvorní skladatel.

Někdy je soubor lepší, někdy horší.

Když dělá židovského  krejčího, je zhmotněním útrpnosti.

Neuralgické události 20. století, ať je to nacistické, nebo stalinské běsnění, zachycuje na hudbu dramatickou a žhavě vystihující rozporuplnou dobu: na hudbu Stravinského a Šostakoviče.

Ale zřejmě vás bude nadále inspirovat.

Někdy je třeba zkrátit hudbu, někdy vyhodit krásný kostým, jindy přetvořit scénu.

Co mohou diváci čekat od vašeho tanečního dramatu Faust? Doufám, že nám to vyjde a že se publikum může těšit na plnokrevné divadlo plné emocí, lásky, plné příběhů a charakterů, tak jako je to u Goetha.

Má to úžasnou atmosféru právě souvisící s holocaustem, ta hudba má židovskou vůni.

Ale vy byste jistě vymyslel něco zábavného i na ty plavky!   Ptala se Eva Jeníková   premiéra : 5. Největší problém jsme měli s přejmenováním Mefista. Chtěl jsem původně dělat Kabaret jako balet, ale od Američanů jsme nedostali autorská práva.

Mezi poslední práce Libora Vaculíka patří Fantom Opery a Čachtická paní.

V hlavních rolích tančí Alexandre Katsapov, Jiří Kodym, Petr Strnad, Edita Raušerová, Adéla Pollertová, Zuzana Susová, Viktor Konvalinka, Richard Kročil, Tomáš Rychetský, Jiří Urban a další.

Studoval, ale z časových důvodů nedostudoval.

Když ráno v osm začnete poslouchat hudbu, ve dvě odpoledne už nevíte, co a kde jste slyšel, takže je nutné si to zapisovat i s režijními poznámkami. Z Fausta je Feustel, z Mefista Mentes, z Valentina Walter, ze Siebla Siegler. A režisér musí vědět, co chce a dostat jednotlivé složky do harmonického celku.

Prostředí kabaretu je pro tvůrce velmi vděčné – svým způsobem zrcadlí politické změny a reaguje na ně.

Na choreografii je úžasné to, že stále pracujete s novými tématy.

Přejí si Fausta „rohatého“, jak tomu říkám, takovou goethovskou pohádku, která by byla publiku milá. Nedávno jsem se dozvěděl, že jsem na konzervatoři v předmětu „dějiny tance“ maturitní otázka číslo 23.

Vojenské uniformy jsou nejdražší. Chtěli jsme, aby tam vznikla asociace na původní jména z Goethovy dramatické básně.

Neinspiroval jste se pro svého Fausta, odehrávajícího se ve 20. století, také slavnými filmy s atmosférou druhé světové války, jako jsou Kabaret, Schindlerův seznam, Obchod na korze? Máte pravdu – jen Obchodem na korze nikoliv, ten a Spalovače mrtvol chci jednou dělat.

Tak to abychom dělali příští představení v plavkách a pokud možno ve svých.

Se Zdeňkem Prokešem, spoluautorem libreta, se snažíme Goetha ctít.

V naší inscenaci je Gretchen židovskou dívkou. Mefisto se vsadí s Bohem, že Fausta svede.

Autenticitu dodá živá hra houslisty Pavla Šporcla. Faust pro maďarský Ballet Györ.

Když nastupuje fašismus, všichni v našem faustovském kabaretu oslavují Hitlera a Židé jsou vysmíváni a utlačováni, a když válka skončí, začne být zase špatné všechno, co je americké. Renesančně všestranná osobnost Libora Vaculíka již vytvořila pro balet Národního divadla řadu děl, na něž publikum nezapomene, ať už pro vtip a pohybovou komiku (Někdo to rád...), nebo pro myšlenkovou hloubku (Malý pan Friedemann). Časté jsou podněty filmové (Psycho, Někdo to rád...) nebo literární (Mauglí, Malý pan Friedemann).

Chtěl jsem původně použít Leningradskou symfonii, koupil jsem si však celý komplet CD s Šostakovičem a celé prázdniny jsem hudbu vybíral.

Plodný tvůrce (a někdejší slavný sólista baletu Slovenského národního divadla) vymýšlí i pro další divadla přitažlivé balety, taneční kreace a také úspěšné muzikály (Dáma s kaméliemi, Broučci, Minotaurus, Svěcení jara, Edith, vrabčák z předměstí, Jana z Arku na hranici).

Libor Vaculík se s faustovským tématem setkal již dříve při choreografii Valpuržiny noci (opera Faust a Markéta) v ND Brno (1987) a ve Slovenském národním divadle (1989). Musí se ušít a musí působit reálně.

Autoři z toho bývají někdy smutní, když režisér prosazuje svou vizi, ale lidi, s nimiž už delší dobu pracuji, mi důvěřují, vědí, že mi jde o celkový výsledek.

Když hraje důstojníka SS v koncentráku, měl by se podobat doktorovi Mengelemu, úlisné, hnusné zrůdě.

Když pracujete se slabším souborem, musíte tomu přizpůsobit pohybový slovník.

Co ale jméno Mentes znamená? Je třeba odvozeno od latinského mens – duch? Něco takového bych v tom vůbec nehledal.

V díle zazní také tóny Johna Williamse i melancholie židovských písní a vše stmelující muzika Petra Maláska. Však také bylo už jeho doktorandské studium na pražské HAMU zaměřeno zcela specificky na vztah baletu a filmu.

Vaculíka zajímají také dějinné osobnosti: Čajkovskij, Isadora Duncan, Lucrezia Borgia.

A když půjdeme v dějinách dál, mám tam zase tanec kolchoznic se srpem a kladivem. Žijeme v době, kdy vždycky někomu vzdáváme hold – ať už proto, abychom se měli lépe, nebo proto, abychom přežili.

V roce 1992 vytvořil na Berliozovu hudbu choreografii, režii a libreto k inscenaci Mr. Rozhodně mu věřím.“ Diváci ale neuvidí samotné ztvárnění Goethovy dramatické básně: „Bylo by možné, že by se kus jmenoval Feustel podle hlavní postavy, a už grafické řešení plakátu by napovědělo, že se hlavní „uzlíky“ z Fausta v inscenaci objeví, i když třeba v jiném stylu a jiném kontextu.

Proto jste ztvárnil třeba Psycho nebo Královnu Margot, Čajkovského či Někdo to rád... Pracuji nejen v Praze, ale i v jiných divadlech.

Ve  Faustovi používám jeho hudbu k Schindlerovu seznamu.

Dali jsme mu název Mentes. Jeho epizodka se odehrává v roce 1933 za nástupu fašismu v Německu, kdy byli Židé utlačováni, měli zákaz chodit do kina, v osm večer měli zákaz vycházení, směli nakupovat jen v několika obchodech.  Když se Mentes převlékne za Hitlera nebo Stalina, je to diktátor. 12. 2009Pořadatel si vyhrazuje právo kdykoli změnit ceny v síti TICKETPRO, a to bez udání důvodu. Měl jsem výhodu v tom, že jsem si říkal: Když něco v choreografii pokazím, řeknou si lidé: jako choreograf nic moc... … ale tanečník byl výborný!

Vezmu si výtvarníka, a ten se zase upíše k tomu, že mi udělá do inscenace scénografii. Člověk se celý život upisuje a je to logické, potřebujete jíst, platit složenky.

Již jsem řekl, že v každém z nás je kousek Mefista a kousek Fausta. A scéna? Scéna je dvojpodlažní, skládací... nechte se překvapit.    Je známo, že dokážete vytvořit  vtipné taneční komedie, jako bylo v Národním divadle Někdo to rád... Ale v díle, které obsahuje i obraz holocaustu, asi těžko bude humor? Nejsou tam věci, při nichž se popadáte za břicho, ale jsou tam scény v kabaretu, které tu jsou proto, aby se děj trochu odlehčil.

Proto musím zaklepat, když mám pocit štěstí, říkám si, to pak asi přijde průšvih... Tématem Fausta už jste se částečně zabýval dřív. Inspirace Goethovým veledílem je i v hudbě, v Berliozově Faustově prokletí, v Gounoudovu Faustovi, v Mefistofelovi od Boita, v Schumannových Scénách z Goethova Fausta, dále v literatuře, například u Thomase Manna či Bulgakova, anebo ve výtvarném umění u Delacroixe.

Co vás vábilo na choreografii? Ve 35 letech jsem si říkal, že jsem už tolikrát na scéně miloval, umíral, vraždil, žárlil, že toho bylo dost.

A to jsem umělecká díla, která čerpala z Goethovy předlohy, nevzpomenul zdaleka všechny.

A vy jste tanečně ztvárnil i politickou satiru!? To doufám.

Renomé, které jsem měl jako tanečník, jsem se snažil přenést dál do choreografie.

Důležitý však není název, důležité je, aby inscenace diváky oslovila...“ míní Petr Zuska. Na to jsem dbal.